Rodinu Černochových jsme navštívili v jejich rodinném domku ve Všechovicích. Vyprávěli jsme si o jejich zkušenostech v továrnách TON a o tom, jak se práce promítla do života celé rodiny, který je spojen s touto malou vesničkou, jež je mimo jiné také rodištěm slavného funkcionalistického architekta Bohuslava Fuchse.
Jak vypadala vaše práce v TONu, Marie?
Marie: Já jsem pracovala tady ve Všechovicích, protože děti byly malé. Nastoupila jsem v roce 1975 a byla jsem tady až do revoluce. Pracovala jsem v balírně. Balila jsem stoličky.
Vy jste se v TONu seznámili?
Marie: To ne. Seznámili jsme se tak, že Josef jezdil do Bystřice a já jsem tam jezdila také. Bylo to ještě předtím, než jsem nastoupila tady do TONu. Pak jsme se vzali a po mateřské jsem šla sem.
Bývalá zaměstnankyně společnosti TON Marie Černochová vzpomíná na práci v továrně.
Co pro vás TON znamená, je to pro vás srdeční záležitost?
Josef: Je, protože do dneška se ráno vzbudím a říkám si, zase se mi zdálo o práci, zase jsem nestíhal, zase jsem byl poslední nebo jsem chtěl jít domů a nevěděl jsem, kde mám skříňku.
A to se vám zdá pravidelně?
Josef: Zdá se mi to často.
Petr: To ale neznamená, že se mu to dělo doopravdy...
Vídáte se často s kolegy z továrny?
Marie: Už třetí rok se my „TONeťáci“ v létě pravidelně scházíme tady na Pastevníku a vzpomínáme. I letos jsme měli sraz.
A co si tak povídáte?
Marie: No všechno se tam pomele. Přijedou i vedoucí, co se tady střídali. Bylo to dobré – teď přijela nějaká mistrová od čalouníků, my jsme ji před 40 roky znali jako blondýnku. Teď je to pořádná ženská, tehdy byla jak housenka, všichni se ptali, kdo to je… No, rádi se sejdeme a vždycky se na to těšíme.
Celý rozhovor s rodinou Černochů si můžete přečíst v knize +− 160 let
O knize
