Za 23 let mu ohýbaný nábytek přirostl k srdci. Deset let působí ve značce TON jako generální ředitel a své spolupracovníky považuje za jednu velkou rodinu. Věří, že její budoucnost spočívá v zachování tradice ve spojení se současným špičkovým designem a ohleduplností k životnímu prostředí.
Na co jste se, když jste se stal generálním ředitelem, zaměřil nejdříve?
Jamile jsem se rozkoukal, uvědomil jsem si, že se už nemůžu na nic vymlouvat a musím rozhodnout o základním směřování firmy a cílech. Chtěl jsem, aby se TON vrátil ke kvalitě bez kompromisů, a to ve výrobě i designu. To byl hlavní záměr. Byl v tom kus rizika, jako ostatně v každé změně, ale byl jsem přesvědčen, že vyrábět pro jiné značky je cesta do záhuby. Analyzovali jsme prémiový trh s nábytkem, upravili naše výrobní postupy i výstupní kontrolu a začali s výraznějším marketingem. Říkal jsem si, že pokud vydržíme a neuhneme z nastoupené cesty, za chvíli to bude vidět.
Taková cesta se ale určitě neobejde bez překážek.
Předtím jsme vyráběli asi 400 různých modelů židlí, které si byly navzájem velmi podobné. Další problém byl ten, že někteří tehdejší zákazníci o vyšší kvalitu nestáli a dávali přednost nízké ceně. V té chvíli nám došlo, že pokud chceme silnou značku, nemůžeme si dovolit zkoušet tančit v obou segmentech a zákazníků citlivých na cenu se musíme vzdát. Nejlevnější může být jen jeden, ostatní musí budovat značku! Od 6000 levných židlí denně v 90. letech jsme se dostali k 6000 židlí týdně. Obrat firmy ale zůstal přibližně stejný.
Co se v proměně TONu do dnešní podoby nakonec ukázalo jako nejnáročnější?
Byly to hlavně překážky v našem myšlení a návycích. Řízením osudu jsem si v roce 2012 půjčil peníze a koupil většinový podíl ve firmě. Jasný plán, vybudovat z TONu silnou značku, jsem měl najednou možnost prosadit. I když někteří říkali, že chci firmu zničit, že to nikdy nebude fungovat, bylo kolem mě naštěstí pár důležitých lidí, kteří tomu jako já věřili. Práce na změně nás zcela pohltila. Ve výrobě jsme začali řešit detaily a obchodníci se učili oslovovat nový typ zákazníků: interiérové firmy a architekty. Vyrostla silná oddělení marketingu a procesního inženýrství. Nakonec se začalo dařit i finančně a přetavilo se to do našich doposud nejúspěšnějších let 2016 a 2017.
Co vám dělá momentálně největší radost?
Především prostý fakt, že jsme přežili covidový rok 2020. Když se po celém světě zavřou restaurace i hotely a přestane se cestovat, je to pro firmu, která prodává židle především do gastronomických provozů, velmi těžké. Jsem pyšný na všechny spolupracovníky. Velmi mě potěšilo, jak jsme se semkli a dali do toho všechno, abychom vybalancovali velkou rozkolísanost objednávek. O to větší závazek za nás všechny nesu do budoucna. Potvrdilo se, že v nouzi poznáš přítele. Nezabývali jsme se malichernostmi a přeorganizovali jsme firmu, abychom se udrželi. Radost mi dělá také Alexander Gufler a jeho kreativní vedení TONu. Rodina židlí Merano, kterou vytvořil, je vůbec to nejúspěšnější, co jsme v posledních 10 letech představili. Tento produkt jako takový je náš nejsilnější marketing. Symbolizuje mimo jiné i návrat k důrazu na hledání silných výrobků, a nikoliv pouze slavných jmen. Poslední věcí jsou další nové modely, které se chystáme představit. Mám zkrátka radost z osobité značky, která si jde za svým.
Celý rozhovor s Milanem Dostalíkem si můžete přečíst v knize +− 160 let
O knize
